V Kasejovicích máme pěkný kostel. Opravený, vypulírovaný, na krásném místě na náměstí shlíží na celé městečko i okolí. Jen je-dna drobnost není jaksi v pořádku. Jsou to varhany. Tedy fungující varhany. Sice pan varhaník Jan Čáp hraje při mši na syntetické varhany a laik by možná rozdíl nepoznal, ale přece jen - zvuk klasických varhan do kostela patří.
Malinko zabrousím do historie, abychom věděli, o čem je řeč. Kasejovické varhany postavil v roce 1756-1757 významný varhanář Vojtěch Schreyer, na náklad tehdejšího patrona kostela hraběte Sweerts-Sporka. Za ta léta, co slouží, bylo samozřejmě občas nutné zasáhnout drobnými, či většími opravami. První opravy proběhly v letech 1783, 1800, 1836, 1845. V roce 1911 se rozeschly měchy na půdě a nemohlo se hrát, tehdejší farníci nelenili a zorganizovali sbírku na opravu, takže již roku 1912 firma Eduarda Hubeného z Protivína provedla opravu varhan, při níž byly zrušeny měchy na půdě a zřízen jeden velký za varhanami a přidány dva nové rejstříky; vše tehdy stálo 555 K. V roce 1928 provedla rozsáhlou opravu varhan firma Augustina Paštiky z Čestína. Byla pozměněna dispozice varhan zrušením jednoho manuálu a přidáním čtyř nových rejstříků; na opravu bylo vybráno mezi farníky 5 614 Kč, celkový náklad činil 5 360 Kč plus vedlejší výdaje. V listopadu roku 1946 byl zapojen elektrický ventilátor. Běžnou údržbu varhan v té době prováděl varhaník Václav Polcar, který se staral o chrámovou hudbu od roku 1920 až do své smrti roku 1974; v letech 1969–1971 pomýšlel na větší rekonstrukci varhan, která nicméně pro vysoké náklady nebyla uskutečněna. V létě 2003 provedl dílčí opravu Jakub Komrska z Malenic nad Volyňkou.
A konečně v roce 2009 započala I. etapa současné opravy, a to demontáží varhanní mechaniky, kterou provedli J.Hulač a R.Valenta. Josef Hulač pak pokračoval opravami varhanní skříně, podlahy kůru a ozdobných prvků. Tato etapa prací si vyžádala 233 000 Kč. V rámci II. etapy bylo provedeno restaurování dřevěných varhanních píšťal, vzdušnic a píšťalnic. A další etapa oprav na varhany teprve čeká.
Jak vidno, potíže s varhanami byly a budou. Ale při srovnání s dnešními výrobky z Číny (i z Čech!), musíme smeknout, neboť 250 let provozu by už sotva který přístroj vydržel.
Jako tomu bylo tehdy, je tomu i dnes. Pan farář Robert Paruszewski vyhlásil sbírku, která trvá již kolikátý rok a nadto uspořádal o letošní pouti benefiční koncert, jehož výtěžek poputuje opět na konto „Varhany“. Umělci, kteří se rozhodli takto přispět na dobré dílo jsou mezzosopranistka Edita Adlerová a varhaník Vladimír Roubal.
A tak se milovníkům vážné hudby naskytla jedinečná příležitost - poslechnout si nádherný koncert duchovní hudby, dokonce za dobrovolné vstupné, obohatit klasický pouťový mumraj o duchovní rozměr a ještě udělat dobrý skutek.
Díky paní Adlerové, panu Roubalovi a také díky vám, milí návštěvníci koncertu, tak putuje na konto varhany dalších 9 489,- Kč.
Největší dík však patří panu faráři Paruszewskému, jelikož jak jednoduše a výstižně řekl při zahájení koncertu: „To nejsou moje varhany a můj kostel. Farář je dneska tady a zítra jinde. Tohle je váš kostel a vaše varhany!“ Dík, že se nám o ně stará.
