Kaple sv. Václava a socha sv. Vojtěcha v Újezdě u Kasejovic aneb Újezdská jubilea

Pro Újezd u Kasejovic se letošní rok pojí hned s několika jubilei

Před 170 lety vznikla po zrušení patrimonijní správy samosprávná politická obec Újezd, dnes ovšem již neexistující. Další kulaté výročí představuje 90 let od její elektrifikace. Rovných 100 let pak zdobí újezdskou náves kaple sv. Václava, k níž před 20 lety přibyla ještě socha sv. Vojtěcha. V Újezdě si uvedená výročí důstojně připomněli dne 26. 9., v sobotu před svátkem sv. Václava, hlavního patrona české země a národa, jejž lze vzhledem k zasvěcení újezdské návesní kaple pokládat i za nebeského ochránce Újezda. Přes nepřízeň počasí vyvolala akce odpovídající ohlas. Nejprve byl místními hasiči položen věnec k pomníku obětem první světové války před kaplí a poté zazněla státní hymna. Následoval výklad ke dvěma posledně uvedeným výročím, totiž výstavby kaple a instalace sochy sv. Vojtěcha. Těm je také věnována podrobnější pozornost na následujících řádcích.
Počátky návesní kaple v Újezdě zřejmě sahají do hlubší minulosti, než je v našem regionu obvyklé. Zatímco značné procento podobných staveb je zde produktem 19. století, některé dokonce až 20. věku, vidíme na josefském vojenském mapování z let 1764–1768, rektifikovaném v letech 1780–1783, na újezdské návsi symbol vyjadřující s největší pravděpodobností zděnou kapličku. Jako drobná stavba obdélného půdorysu z nespalného materiálu je vyznačena i na mapě Stabilního katastru z roku 1837. Byla zasvěcena sv. Vojtěchu a vybavena sochou tohoto světce, s nímž je spjata jedna z mnoha legend o cestách druhého pražského biskupa z rodu Slavníkovců naším krajem, bezprostředně související s tou, jež se váže k nedalekému Boučku. Podle znění zaznamenaného v roce 1981 Janem Pechou putoval Vojtěch z Prahy přes Újezd směrem k Suché hoře (dnes Zelená hora) a v Boučku způsobil zabodnutím své hole do země vytrysknutí pramene pro napojení dobytka a občerstvení pasáčka, kterého zde potkal a zželelo se mu jeho stáda, jež bučelo žízní. Bylo totiž tehdy v Čechách veliké sucho. Dodejme, že vojtěšská tradice má v našem kraji své pevné místo po staletí a kromě Újezda a Boučku se váže zejména k Nepomuku a Vrčeni, ale třeba také k lokalitě Planiny u Nebílovského Borku. Nedílnou součást svatovojtěšské úcty tvoří právě úcta ke studánkám a pramenům, jejichž voda byla obvykle pokládána za léčivou, a ke kamenům se zvláštními prohlubněmi, jež byly vykládány jako otisky světcových šlépějí, popřípadě celého těla, když na nějakém takovém kameni odpočíval.
Současná návesní kaple byla tedy na místě původní, léty již sešlé, vystavěna roku 1920. Iniciativa vzešla ze strany obce, takže se sluší učinit malý exkurz do situace místní samosprávy. Dne 15. 6. 1919 proběhly v Újezdě u Kasejovic první svobodné volby do obecního zastupitelstva po vzniku republiky. Kandidovaly dvě politické strany – republikánská (agrární) a sociálně demokratická (takzvaní čiperovci). Majoritu získali agrárníci, kteří obdrželi 96 hlasů, zatímco sociální demokraty volilo 46 občanů. Složení nového jedenáctičlenného zastupitelstva, v němž obsadili agrárníci klíčové posty starosty, obou radních a další čtyři křesla, a v němž se na tu dobu zcela ojediněle objevila i jedna žena, bylo následující:

  • starosta Josef Tesař, rolník čp. 20 (agrárník, zvolen již potřetí)
  • náměstek Václav Klečka, čp. 44 (sociální demokrat)
  • 1. radní Josef Šimůnek, rolník čp. 46 (agrárník)
  • 2. radní Matěj Hrubeš, rolník čp. 2 (agrárník)
  • zastupitelé:
    • Josef Suda, rolník čp. 43 (agrárník)
    • Jan Jánský, rolník, čp. 15 (agrárník)
    • Vojtěch Ochotný, rolník, čp. 16 (agrárník)
    • Josef Fiala, rolník čp. 12 (agrárník)
    • Josef Loula, domkář čp. 35 (sociální demokrat)
    • Barbora Hrubešová, vdova po tesařském pomocníkovi zemřelém za první světové války, čp. 34 (sociální demokratka)
    • Václav Míka, domkář čp. 51 (sociální demokrat)

Právě tento samosprávný orgán přijal usnesení postavit na návsi novou kapli. Plány vypracoval František Müller, stavitel z Radošic (* 2. 11. 1883, † 28. 9. 1959), hojně využívaný kupříkladu lnářským velkostatkem. Zastupitelstvo je schválilo na zasedání dne 3. 3. 1920. Stavitel měl přitom zajistit zednické, tesařské a pokrývačské práce a opatřit si k tomu dělníky. Obec se naopak zavázala dodat stavební materiál. Již v srpnu byla na kapli pokládána střecha. Celkový náklad dosáhl výše 16 058,80 Kč. Sbírka pořádaná po obci členy zastupitelstva vynesla 1 512 Kč, cizí dobrodinci přispěli částkou 50 Kč, američtí krajané 800 Kč, baronka Helena Lilgenau ze Lnář věnovala 1 000 Kč. Z rozpočtu obce bylo na stavbu vydáno v hotovosti 2 421 Kč a 3 340 Kč z výnosu za pronájem obecní honitby velkostatku Lnáře. Shromáždilo se tak dohromady 9 153 Kč. Nedoplatek ve výši 6 905,80 Kč měl být uhrazen z obecních peněz během následujících let.
Již 18. 7. 1920 byl v blízkosti kaple slavnostně odhalen pomník obětem první světové války. Zhotovil jej kamenický mistr Karel Trčka z Blatné a stál 2 700 Kč.
Benedikci čili vykropení nové kaple svěcenou vodou vykonal o svátku sv. Václava dne 28. 9. děkan a vikář Jan Pavel Hille z Kasejovic. Tomu předcházelo udělení mešní licence českobudějovickým biskupským ordinariátem. Z kasejovického děkanského kostela bylo věnováno portatile (oltářní kámen s ostatky svatých), jelikož v Budějovicích nebylo momentálně žádné k dispozici. Slavnosti byl přítomen i se dvěma stříkačkami újezdský hasičský sbor, ustavený v obci roku 1903, a ze Lnář dorazila rodina velkostatkáře Karla Lilgenau, jehož manželka, která na stavbu přispěla, jak již bylo zmíněno, se ujala čestné úlohy kmotry. První mši odsloužil kaplan Karel Větrovec z Kasejovic. Odpoledne se konalo ještě požehnání. Počasí bylo ten den studené a deštivé, což se dle poznámky děkana Hilleho v kasejovické farní kronice odrazilo v menší účasti lidu, než se očekávala. Jak symbolické bylo, že stran počasí se historie letos opakovala.
Od roku 1920 se tak začaly v Újezdě slavit dvě poutě – o sv. Vojtěchu a o sv. Václavu. Socha sv. Vojtěcha z původní kapličky byla však odvezena kaplanem Větrovcem pro účel nějaké sbírky. Původní zasvěcení přišlo nicméně opět ke slovu, když se do Újezda přesunuly tradiční svatovojtěšské poutě z Boučku, neboť tamější kapli si hned v roce 1920 přivlastnila pro své potřeby nově vzniklá Církev československá a římskokatolické farnosti ji vrátila až v roce 1943 zásluhou děkana Václava Němce. Poprvé se v Újezdě slavila pouť ke sv. Vojtěchu dne 24. 4. 1921. Při té příležitosti byl rovněž církevně požehnán pomník obětem první světové války.
Kaple přirozeně plnila také funkci zvonice; zvon malých rozměrů byl zavěšen ve věžičce. Do rozbourání staré kapličky prováděla vyzvánění Marie Hrubešová z čp. 34. Novým zvoníkem pak byl na zasedání zastupitelstva obce dne 12. 9. 1920 ustanoven František Hájek, rolník z čp. 38 († 2. 5. 1933).
Náboženská situace v Újezdě byla v dané době relativně stabilní, ačkoli i zde došlo k přestupu jisté části obyvatelstva do Církve československé. Podle údajů sčítání lidu z roku 1921 měla obec 273 obyvatel, z nichž se k československému vyznání hlásilo 40 osob, tj. zhruba 14,7%. Šlo o šest rodin a několik dalších jednotlivců. Poměr to nebyl tak výrazný jako například v nedalekých Lnářích, kde počet stoupenců nové církve významně přesahoval 50%, či v Kasejovicích, kde šlo o necelou polovinu obyvatelstva.
Poslední kompletní rekonstrukce kaple se uskutečnila roku 1998. Provedla ji firma Karla Stejskala z Blatné podle projektu Ing. Otakara Friedricha z Radošic (shodou okolností vnuka stavitele kaple Františka Müllera) za smluvní cenu 124 645,- Kč včetně DPH. Uskutečnění prací bylo dojednáno od 18. 8. do 10. 9. Zahrnovaly opravu vnějších omítek, stávajících oken, výměnu dřevěných dvířek na půdu, nové oplechování štítu, věže a říms a opravu zavěšení zvonu. Na renovaci interiéru se pak podílel místní chalupář František Valena z čp. 3 spolu s manželkou Růženou a bratrem Vratislavem Valenou, všichni tři známí loutkáři. Na strop vymalovali na modrý podklad 37 stříbrných hvězd – za každou újezdskou usedlost jednu. František Valena renovoval mobiliář, jeho paní nápis „SVATÝ / VÁCLAVE / oroduj za nás“ v oblouku nad vchodem.
Asi roku 2001 nebo nedlouho poté byl do kaple umístěn svatostánek a vrchní střední část novogotického oltáře sv. Jana Nepomuckého s vimperkem, třemi fiálami i sochami sv. Cyrila a Metoděje z kostela v Kasejovicích, kde ho nahradilo retabulum rokokového oltáře z uzavřeného poutního kostela na Křesovci u Pacelic. Úpravu pro instalaci do kapličky provedl opět František Valena.
Týž výtvarník je původcem sochy sv. Vojtěcha z umělého pískovce před jeho rekreačním stavením. Myšlenkou vytvořit ji se začal zaobírat od roku 1997, kdy se připomínalo milénium Vojtěchovy mučednické smrti na misijní cestě k Prusům. Koncepci sochy konzultoval s břevnovskými benediktiny, nositeli odkazu sv. Vojtěcha, který tento řád do Čech přivedl a klášter v Břevnově roku 993 spolu s knížetem Boleslavem II. založil jako vůbec první mužský klášter v zemi. Světec je zpodobněn jako poutník s holí zakončenou jetelovým křížem, symbolem víry a Nejsvětější Trojice, v jedné ruce a knihou (biblí) v druhé. Na podstavci, druhotně využitém kamenickém díle vrcholně barokního původu, je vtesaný nápis „SVATÝ / VOJTĚCH / MILENIUM / L. 1997. P“, na zadní straně dřevěného přístřešku pak vsazena kovová destička s textem „AUTOR / FRANTIŠEK VALENA / POSVĚCENO / 24. 9. 2000“. To bylo v neděli před sv. Václavem. Slavnostnímu odhalení a požehnání sochy, které proběhlo od 15:30, bylo přítomno asi 250 lidí a tři kněží – P. František Cibuzar, administrátor farnosti Nepomuk a vikář, P. Jiří Čepl, nový duchovní správce kasejovické farnosti, a P. Pavel Kuneš z Prahy, mimo jiné novinář, publicista, propagátor liturgických reforem 2. vatikánského koncilu, hudebník a dlouholetý člen pražského souboru Říše loutek, tedy ze stejné branže jako František Valena. Od roku 2000 má tedy Újezd opět svou sochu sv. Vojtěcha a vojtěšská tradice je tak zde zachována pro další generace.
S osobou Františka Valeny je rovněž spojena snaha obnovit zvonek z kapličky znehodnocený za druhé světové války odebráním věnce. K tomu přikročili újezdští občané z obavy, že by mohl být zvonek zrekvírován pro válečné potřeby Třetí říše. Tímto zásahem se výrazně zmenšil a klesla jeho hmotnost pod limit pro rekvizici. Na konci 90. let byl věnec nalezen a pan Valena se jej pokusil svařit se zvonkem, který tím ale pozbyl své zvukové kvality. Proto byl dán v roce 2002 k přelití do pasovské zvonařské dílny Rudolfa Pernera, jehož předkové z Českých Budějovic a Plzně odlili i v našem kraji mnohé zvony. Nyní je zdoben obrazem sv. Václava a letopočtem L. P. 2002 na přední a logem pasovské zvonařské dílny na zadní straně.
Význam, který pro místní obyvatele kaple má, se odráží v tom, jak o ni pečují. V roce 2018, před chystaným srazem rodáků, podnikli její opravu, jakož i plotu kolem ní. Při té příležitosti rovněž opět zrenovovala Růžena Valenová svatováclavskou invokaci v oblouku nad vchodem. V letošním jubilejním roce byl proveden nový nátěr klempířských prvků. Pozornosti se dostalo i soše sv. Vojtěcha, u níž byly obarveny nápisy, pozlacen kříž na světcově holi a natřen dřevěný přístřešek.

Vladimír Červenka

Autor článku: Vladimír Červenka

Autor fotografií:

Publikováno: 16.10.2020

Aktualizováno: 19.05.2021