Letošní celotáborová hra volně navázala na pohádku z konce loňského tábora „O pánu z Vlčtejna a jeho dceři“
Tentokrát jsem chtěla vyzkoušet, co děcka vydrží a proto byla větší část tábora plánovaná jako puťák se spaním pod širákem. Přálo nám počasí a tak to naštěstí dobře dopadlo.
V pátek jsme začali táborákem. Najednou se na louce objevila temná silueta Černého rytíře. Bylo z toho pozdvižení a trocha strachu. Černý rytíř zabodl do země pochodeň a u ní pohodil legendu a výhružný dopis, potom zmizel. Podle legendy všem došlo, že hra začíná v sobotu na Vlčtejně. Tento výlet byl plánovaný jako rodinná záležitost – než si rodiče prohlédli Vlčtejn děcka hledala klíč, hábity a různé věci potřebné k táboření. Aby si užili i rodiče (hlavně tatínci) bylo dalším bodem programu Muzeum veteránů v Nepomuku. Další pokyny nás dovedly do kapličky sv. Vojtěcha, kde byl ukryt dopis pána z Vlčtejna a 1. díl mapy.
V neděli odpoledne jme usušili stany, zapakovali a vyrazili jsme k prvnímu cíli našeho putování. Večer bylo počasí nejisté, proto jsme poprvé a naposledy postavili přístřešek. Pondělek byl trochu jiný - večer jsme skončili u Honzy na zahradě a s díky využili sprchu a jiné výhody civilizace.
Části mapy nacházeli táborníci každý den a pak museli podle turistické mapy určit, kam se půjde dál. Ze začátku bylo hledání v mapě s trochou zádrhelů a dohadování. Později to šlo rychle a bez problémů. Úseky pochodů byly krátké, aby to všichni zvládli a nebylo z toho jen otravné pochodování.
V úterý večer byla naplánovaná noční bojovka a je zajímavé, že už odpoledne děcka provokovala (aniž tušila, co bude), že chtějí noční hru. Ale když jme to opravdu vyhlásili, tak nastal děsný jekot. A ještě větší byl, když se na louce objevil Černý rytíř. Nakonec to všichni zvládli, i když někteří s obtížemi.
Středa byla ve znamení památek. Tentokrát to byl delší úsek. Proto jsme si nechali batohy odvézt do dalšího cíle a ještě jsme si nechali uvařit oběd. Prošli jsme skanzen v Chanovicích a prohlédli jsme si židovský hřbitov ve Slatině. Kempovali jsme u různých rybníků a tak jsme si užili i koupání.
Přišel čtvrtek a poslední noc mimo tábořiště. Hledali jsme poslední nejdůležitější díl mapy – měl nás přivést k pokladu. Ve chvíli, kdy byla nalezena mapa, se najednou objevil Černý rytíř na koni a mapu nám sebral. Bylo z toho zklamání, obviňování Zuzy, že ji vydala dobrovolně a jiné další dohady. Vyplynulo z toho jediné – Nevíme, kde hledat poklad. Ráno se vracíme na základnu. Prostě jsme prohráli.
Na tábořišti v pátek našli dopis od Černého rytíře, který určoval další dění. Tma, zavázané oči a cesta autem do neznáma – tak začala závěrečná epizoda táborové hry. Cestou podle různých zatáček, odboček a kruhového objezdu poznali, že jedou na Vlčtejn. Hrad jsme nasvítili svíčkami, na nádvoří byl ukryt poklad a ve stínu číhal Černý rytíř. Vše bylo připravené, až děcka dorazí. Ve chvíli, kdy Jan (Standa) přivedl děcka na nádvoří a objevil truhlu s pokladem, vystoupil Černý rytíř a pustil se s Janem do boje o poklad – meč proti holi. Boj ukončil kouzelný klíč, který Míša vztáhla proti rytíři. Jan mu přehodil přes hlavu řetěz s kouzelným křišťálem. Tím skončila pohádka o pánu z Vlčtejna, Bílé paní a Černém rytíři. Bílá paní (Zuza) pak všechny pozvala na hostinu, která byla připravena v hradní síni. Když jsme si užili noční hostiny na hradě a rozdělili jsme si poklad, jelo se na tábořiště.
Sobota byla ve znamení drobných her, střelby ze vzduchovek apod. Končilo se táborákem. V neděli nastalo pakování a loučení s táborem.
Stejně jako loni znělo: „Za rok zase !!!“
Ráda bych touto cestou poděkovala všem, co se podíleli na plánování, realizaci programu a zásobování tábora, protože bez jejich pomoci by zůstal jen bláznivý nápad, který bych sama nedokázala uskutečnit.
Ale hlavně chci ještě poděkovat lidem mimo náš úzký okruh, kteří nám moc pomohli
paní starostce
panu Chárovi
panu Korejčkovi
paní Braunové
Vlasákům z bělčické sklárny
panu Urbancovi – kasejovickému kováři
Děkuji všem jménem dětí.
Irena Grešla Majorová
