Do doby, kdy v Kasejovicích kvetl spolkový život, lidé se sdružovali a bavili a také se stavělo a budovalo ostošest.
Představit jsme chtěli hlavně kulturu té doby, společenský život, módu, líčení, tanec ap.
A jelikož jsme se snažili o večer zábavný, nacvičili jsme s několika ochotnými dobrovolníky dobové scénky, které právě měly zpestřit jinak notoricky známé až nudné povídání. Vždyť se již tímto historickým tématem nezabýváme poprvé a mnoho informací jistě nebylo pro přítomné novinkou.
A jak vlastně pořad probíhal? Ten, kdo svou přítomností poctil náš společenský a taneční večer, může klidně následujících pět odstavců vynechat. Pro ty, kteří se nevypravili, přináším stručné shrnutí.
Takže: povídání obecné - co se tenkrát hrálo, tančilo, zpívalo, jak se dámy oblékaly a líčily, jak to vypadalo s kulturním vyžitím zde u nás v Kasejovicích. Pro dokreslení atmosféry kabaretů zazněly dvě písně Karla Hašlera, které nádherně zazpívala Štěpánka Bořková. Předvedl se nám také prvorepublikový hasič ve sváteční uniformě a svými vzpomínkami na dobu dávnou přispěl pamětník pan Hulač.
Povídání proplétaly hrané scénky. Ta první měla pracovní název „Kam půjdeme“ a šlo v ní o to, že dvě dvojice mladých se rozhodovaly, jak strávit večer. Padlo množství návrhů, např. jít do cirkusu, na divadlo, na kulečník, nebo do lesa na divadlo. Pozor, všechny tyto možnosti byly opravdu reálné, všechny uvedené atrakce zde skutečně byly k mání, jen si vybrat. Ale vybírání je někdy tím těžší, čím víc je možností. Nakonec chlapci zvolili tradiční zábavu „jít na pivo“ a děvčata se odebrala do Orla, což byla nově vzniklá tělovýchovná katolická jednota. (Tak mi teď napadá, že se vlastně od těch našich předků až zas tolik nelišíme…)
Druhá scénka se týkala bizarního sporu, který byl zaznamenán A. Heverou v jeho deníku a v němž šlo o to, že kloboučník dlužil sklenáři za okna a nemínil platit, což sklenář Kodýtek vyřešil po svém – nakoupil v kloboučnictví klobouky pro své ženské, doplatil malý rozdíl a byli konečně vyrovnáni. Takže scénka „Kloboučnictví “ byl takový pokus o rekonstrukci skutečného příběhu.
Poslední scénka byla zakomponovaná do celkového pořadu a zároveň jej ukončovala. Pojišťovák banky Slavie měl tu drzost, že využil příležitosti a přišel na náš taneční večer nabízet pojištění. A protože byl neodbytný, jak už tak pojišťováci bývají, podařilo se mu nakonec přemluvit účinkující k velice výhodnému pojištění manželství a věna.
Poté následovala část, ve které jsme plánovali, že se bude tančit, ale to se tedy úplně nepovedlo. Jednak hudba nebyla z těch, na které se tančit dá. Ale co dělat, drželi jsme se 20. let a tudíž hudba byla také stylová. Nicméně několik nás se pokoušelo se naučit alespoň základní charlestonové kroky, což se však málokomu povedlo… zato jsme se hodně nasmáli.
V těchto našich návratech do minulosti bychom rádi pokračovali i dále. Pokud se vše povede tak, jak bychom chtěli, mohli bychom se na již podzim setkat v letech 30., což je překrásná éra z hlediska hudby, filmu, tance, módy i místních událostí. Takže dámy, chystejte kostýmky, kloboučky, rukavice, kabelky, perličky… A pánové, oprašte pletené vesty, pumpky a placatky a třeba najdete na půdě i špacírku po dědečkovi nebo stříbrné „cibule“ na řetízku…
Kromě programu měli návštěvníci také možnost výborného občerstvení, nabízela se voda, cikorka, melta a pro ty movitější i káva a víno. Tuto část zajišťovaly ženy z Českého červeného kříže a to výborně. Dokonce z těsta, které „hrálo“ ve scénce, upekly pozdě večer vynikající preclíky. Prostě jako vždy nadstandardní služby. Víno nám dodával pan Šulc z Bezděkova a bylo velice dobré.
Jelikož by se takový pořad bez přispění mnoha ochotných lidí vůbec nekonal, děkuji těm, kteří se přidali a pomohli. Jsou to jednak ti, kteří nám zapůjčili dobové oblečení: Bedřiška Matějovská, Lída Janková, Ivčonka Tichotová, Vlasta Váňová, Marie Weisová, Naďa a Marie Fialová, Zdeňka Hajšmanová a Roman Hošek. Na organizaci se podíleli: paní Ježková, Marie Weisová, Pavla Šolová, Dana Jakubčíková, Jana Holečková a Vláďa Červenka. Krásně nás nalíčila Lenka Blovská, profesionální fotografie pořídil pan Václav Blovský a fotoaparát k natáčení zapůjčil pan Robert Paruszewsky.
Velké poděkování patří též těm, kteří účinkovali. Jsou to Lenka (Štěpánka) Černá, Štěpánka Bořková, Nikola Kebrlová, Anička Mašková a Evelínka Matějovská, z pánů pak Hugo Tichý, který mimochodem krásně zahrál i roli Růženky ve scénce „Kloboučnictví“, Józa Mašek, Martin a Ondra Weisovi a Láďa Kučera. A samozřejmě Jan Vágner, který měl roli nejtěžší, přestože nic nehrál. Nicméně jeho zásluhou vše bylo takové, jaké bylo. „Herci“ se na pódiu nezakrývali, nemluvili najednou, mluvili nahlas, nezapomínali text… :-)
Za ideologickou podporu děkuji také těm, kteří se stylizovali do doby 20. let oblečením, líčením, či účesem, viz. společná fotografie a zároveň všem návštěvníkům, kteří se přišli podívat či pobavit. Bez vás by to nebylo ono!
Dana Matějovská
