Památky v Podhůří | Město Kasejovice

Památky v Podhůří

Přehled a galerie fotografií památek v obci Podhůří.

Památná lípa stáří 200 let, výška 31 m, obvod kmene 498 cm.

Základní a statistické údaje

Administrativní vývoj: do roku 1850 šlechtický statek, 1850–1975 samostatná obec, 1. 1. 1976 – 31. 12. 1979 část obce Životice, od 1. 1. 1980 část obce Kasejovice

Výměra katastrálního území: 173 ha

Počet domů a obyvatel:

  • 1654 – 7 domů
  • 1770 – 13 domů
  • 1839 – 24 domů, 175 obyvatel
  • 1910 – 23 domů, 118 obyvatel
  • 1950 – 21 domů, 77 obyvatel
  • k 1. 1. 2015 – 20 domů, 38 obyvatel

Historie

Podhůří, dříve zvané též Podhoří nebo Podhůř, se rozkládá na východním svahu vrchu Skalka (577 m). A právě od polohy „pod horou“ je odvozen jeho název. První písemná zmínka o „vsi Podhoří ležící ve farnosti Kotouň a sousedící s pozemky pomuckého kláštera“ pochází z počátku osmdesátých let 14. století, kdy zde představenstvo městečka Blovic zakoupilo od Viléma ze Žďáru, Heřmana z Vlčic a Aleše z Pokonic plat, který věnovalo nově zřízenému oltáři v blovickém kostele. K Blovicím pak náleželo Podhůří i v následujících stoletích, bezpečně roku 1587, kdy město obdrželo právo šenkovat zde pivo ze svého pivovaru, a pravděpodobně ještě roku 1603. V polovině 17. století ovšem příslušela ves k panství Žinkovy. Roku 1669 koupil Podhůří Jiří Vilém Kunaš z Machovic († 1682) a učinil z něj samostatný deskový statek, to jest svobodný majetek zapsaný v zemských deskách – centrálních pozemkových knihách Království českého. Ze dvou pustých usedlostí zřídil panský dvůr s vrchnostenským obydlím. Půda zde však byla špatná a lidé chudí; v polovině 18. století bylo v Podhůří dokonce pět opuštěných usedlostí, jejichž pozemky užívala vrchnost. Přesto si zdejší šlechtický statek udržel samostatnost až do konce patrimonijního období a dokonce se zde usazovali Židé (odstěhovali se až po roce 1850 do větších měst). Roku 1839 se ve vsi uvádí kromě panského obydlí a dvora též ovčín, malý pivovar, vinopalna, flusárna, cihelna, mlýn a pohodnice. Majiteli statku byli tehdy manželé Josef Benedikt Smrčka (1790–1860) a Rosalie rozená Christianová (1798–1877). Smrčkovi měli blízko k obrozeneckým a vlasteneckým kruhům. Byli spřízněni kupříkladu s českým liberálním politikem a „veršotepcem“ Karlem Drahotínem baronem Villanim (1818–1883). Jejich syn a pozdější statkář Josef Vojtěch Smrčka (1826–1910) prý v Podhůří založil roku 1848 vlasteneckou revoluční gardu. Jeho sestra Karolína Smrčková (1822–1888) se provdala do nepomuckého rodu Berndorfů a byla babičkou známého regionálního spisovatele a historika Alexandra Berndorfa (1889–1968). Ten si Podhůří oblíbil. Rád zde pobýval a situoval sem děj druhého dílu svého nejrozsáhlejšího románu „V červáncích a jitru našeho znovuzrození“ vydaného roku 1930. Nazval ho „Na podhůřském statku“ a vtělil do něj osobní vzpomínky na své zdejší pobyty. Založil rovněž kroniku obce.
Rodina Smrčků se v Podhůří těšila vážnosti. Po zrušení poddanství a roboty roku 1850 byl Josef Benedikt Smrčka dokonce zvolen prvním starostou obce. Místo posledního odpočinku nalezl on i jeho manželka a obě děti – Josef Vojtěch Smrčka a Karolína Berndorfová – na hřbitově u kostela Narození Panny Marie v Kotouni. Na jeho počest se v Podhůří již od roku 1991 pravidelně koná nohejbalový turnaj pod názvem „Memoriál Josefa Smrčky“.
Posledním podhůřským statkářem byl od roku 1923 Otto Schaniel, kapitán československé armády ve výslužbě, se svou neprovdanou sestrou Eugenií. Za druhé světové války se „dal k Němcům“, nikomu však neškodil. Přesto byl 9. 5. 1945 po vypátrání v úkrytu v Nezdřevě odvlečen do Podhůří a zde v lese zastřelen „partyzány“.
Ačkoli významná část místního dění byla ještě mnoho let po zrušení patrimonijní správy spojena se Smrčkovským statkem, žilo si Podhůří a jeho obyvatelé samozřejmě i vlastním životem. Přínosem pro něj bylo otevření lokální dráhy Nepomuk – Blatná roku 1899 se stanicí Kotouň vzdálenou pouhý 1 km od obce. Důležitým modernizačním prvkem pak bylo zavedení elektřiny, kterého obec dosáhla v roce 1935.
Roku 1911 vznikl v Podhůří dobrovolný hasičský sbor (dnes již nefungující), jehož prvním starostou byl zvolen Bedřich Berndorf, zvaný „Fricek“, v tu dobu majitel podhůřského statku, který zdědil po strýci Josefu Vojtěchu Smrčkovi.
Po první světové válce působil krátce v obci i spolek divadelních ochotníků „Rozkvět“ založený místní mládeží. Kulturní a společenské akce se konaly v hostinci u Suchých (č. p. 7) nebo v hostinci u kotouňského nádraží, takzvané Slívovně (zrušen roku 1977).
Roku 1957 bylo v Podhůří založeno JZD, od roku 1972 sloučené s družstvem v Oselcích, k němuž příslušela ještě družstva Kladrubcích, Kotouni, Nové Vsi, Přebudově a Životicích a spolu s dalšími tvořila větší kooperační zemědělský celek s centrem v Kasejovicích.

Památky

 

Na jižním okraji Podhůří, vpravo od příjezdové cesty do vsi se rozkládá areál bývalého panského obydlí a dvora – Smrčkova statku (č. p. 1). Na obytném stavení jsou patrné pozůstatky barevné omítky a na střeše bývala věžička, takže celek působil dojmem zámečku. Uvnitř se nachází domácí kaple přístupná z návsi. Je zasvěcena sv. Rodině a poprvé se připomíná roku 1762 ovšem s patrociniem sv. Anny. Roku 1867 nechal Josef Vojtěch Smrčka kapli renovovat, zřídil při ní mešní nadaci a u biskupství vymohl licenci pro konání bohoslužeb. Nový oltář v neogotickém stylu zhotovil do kaple Smrčkův synovec, již zmíněný Bedřich Berndorf, zručný řezbář, který v Podhůří pobýval od prusko-rakouské války. Na oltář byl umístěn obraz sv. Rodiny zakoupený v Praze. Antependium, polštáře a ubrusy ušila Karolína Berndorfová (Smrčková). O svátku sv. Anny 26. 7. 1867 pak obnovenou kapli požehnal farář Antonín Laad z Kotouně. Proto a také s ohledem na starší zasvěcení kaple se v Podhůří dodnes slaví anenská pouť.
Na obytné stavení navazují hospodářské budovy, k nimž přiléhal ještě dům obývaný v minulosti šafářem, hajným a sládkem. Pivovar připomínaný nejpozději od sklonku 18. století byl na protější straně areálu. Roku 1894 však již nefungoval.
Po roce 1945 byl Smrčkův dvůr jako konfiskát odprodán dvěma rodinám. Později ho využívalo místní JZD, od nějž koupila budovy roku 1988 obec a část, včetně šafářského domu, nechala zbořit. Dnes je objekt v soukromém vlastnictví.
Na návsi před vchodem do kaple roste památný strom „Podhůřská lípa“. Její stáří je odhadováno asi na 275 let, výška činí 31 m a obvod 1,3 m. V koruně stromu je zavěšen zvonek přenesený sem ze zaniklé věžičky na střeše obytného stavení Smrčkova statku. Poblíž se nachází litinový křížek na vysokém kamenném podstavci s letopočtem 1862. Dal ho postavit hospodář Mašek z č. p. 2 jako poděkování Bohu za to, že se mu z vojny vrátil syn, kterého rodina pokládala již za mrtvého. Původně stál na opačné straně návsi mezi dvěma lipami. Když se zde ale v roce 1928 stavělo hasičské skladiště (zbořeno roku 1978), byly lípy pokáceny a křížek přenesen na stávající místo.
Jihovýchodně od vsi, na potoce Víska, se nachází někdejší mlýn „u Kůrků“ připomínaný v pramenech již roku 1712. Po první světové válce při něm majitel Josef Zíka zřídil lopatárnu. Roku 1929 vyhořel, ale hned v následujícím roce byl opraven. Jeho provoz skončil za druhé světové války.
K Podhůří rovněž přísluší usedlost č. p. 10 u železniční trati naproti nádraží, bývalá kovárna, kterou otevřel roku 1910 Václav Šole z Vrbna u Blatné. Další, tentokrát panská kovárna, byla v č. p. 8 za tratí poblíž hlavní silnice na Plzeň.

Autor textu: Mgr. Vladimír Červenka