Jak se Kasejovice městem staly

V pátek 21. 9. 2018 jsme si formou slavnostního večera v KSC připomněli, že v tomto roce uplyne již 140 let od chvíle, kdy Kasejovice získaly titul města.

Josef Jan Nepomuk Jelen, farář v Kasejovicích
Kasejovické náměstí na počátku 20. století
Pečetidlo města Kasejovice
Podpisy členů kasejovického zastupitelstva na protokolu z 16. května 1877
Razítko města Kasejovice

Co vše ale předcházelo tomuto z hlediska státní správy celkem nedůležitému, ale pro naši obec neobyčejně významnému administrativnímu aktu? V prvé řadě je potřeba zdůraznit, že Kasejovice, písemnými prameny poprvé zachycené v roce 1264, byly již od roku 1348 městečkem, aneb jak se dříve říkalo městysem. Stalo se tak díky tehdejší vrchnosti, rytíři Protivovi z Kasejovic, který Kasejovickým přenechal formou takzvaného zákupného práva do trvalého a dědičného vlastnictví jejich usedlosti a stanovil, aby se v obecních záležitostech řídili právem královského města Písku.
Právě různými výsadami se městečka odlišovala od sídel nižšího typu. Jednou z klíčových bylo právo pořádat trhy, a to jak výroční (jarmarky), tak specializované týdenní (zejména na dobytek a koně). V Kasejovicích se nejstarší jarmark konal kolem svátku sv. Jakuba Staršího, patrona místního farního kostela, to jest 25. července. Postupně přibývaly další a od roku 1862 se jich zde odbývalo již celkem šest. Týdenní trhy na dobytek byly potvrzeny v roce 1564. Zvlášť oblíbené bývaly trhy na vepře.
Existence trhu byla předpokladem rozvoje řemeslné výroby, která se posléze začala organizovat do cechů. V Kasejovicích byl nejstarším cech ševcovský (1576). Ke zrušení cechovního zřízení došlo roku 1859 a částečně na ně navázala živnostenská společenstva. Nicméně pro městečka je typické, že dominantním zdrojem obživy zůstávalo zemědělství.
Dalším znakem byla jistá úroveň samosprávy, kterou reprezentoval sbor konšelů s rychtářem, posléze purkmistrem (nejpozději od roku 1488). Důležitou roli hrál primas (primátor), tedy ten z konšelů, který v daném úředním roce vykonával funkci purkmistra jako první. Pro záležitosti měšťanů byla v Kasejovicích založena již roku 1417 zvláštní úřední kniha, nejstarší svého druhu na celém jižním Plzeňsku, a od roku 1608 je rovněž doloženo užívání pečeti s obrazem hradby s bránou a věží, vyjadřujícím status městečka. V neposlední řadě zde bylo vykonáváno nižší soudnictví a do reformy v roce 1765 i hrdelní právo.
Až do roku 1850 byly Kasejovice poddanským městečkem panství Lnáře. Poté se staly politickou obcí s volenou samosprávou. Nastala nová doba hospodářského, sociálního a také populačního rozvoje. Zatímco v roce 1840 mělo městečko něco málo přes 1 200 obyvatel, při sčítání lidu roku 1869 to bylo již 1 894. Významný byl podíl židovského obyvatelstva, které roku 1879 čítalo kolem 200 osob. Od 80. let 19. století se ale počet obyvatel začíná snižovat vlivem vystěhovalectví do Ameriky a velkých měst.
Obnovením pravidelného dostavníkového spojení na císařské silnici roku 1858 se zlepšuje dopravní obslužnost. V městečku je zřízen poštovní úřad (1869) a četnická stanice (1871). Roku 1866 je zahájena výstavba nové budovy farní (obecné) školy, o sedm let později rozšířené na čtyřtřídní. Roste počet pohostinských zařízení. I o založení vlastního akciového pivovaru se tu roku 1873 pokoušeli. Židé se díky úplnému zrovnoprávnění stěhují z někdejší oddělené čtvrti do středu městečka a úspěšně podnikají. Z iniciativy místního faráře P. Jana Josefa Jelena je roku 1876 vydlážděno náměstí. Po pádu Bachova absolutismu roku 1859 nastává rozvoj spolkového života. Dlouhodoběji přetrvává zejména zpěvácký spolek a spolek divadelních ochotníků. Jediné, co všestranný rozmach městečka brzdí, jsou časté požáry. Jejich důsledkem jsou ale přestavby a modernizace domů, díky nimž se charakter Kasejovic, hlavně jejich centra, mění ve více městský.
Místní představenstvo tak časem dospělo k názoru, že Kasejovice splňují předpoklady stát se městem i oficiálně, a že by se v tomto směru měla podat žádost na příslušné úřady. Hlavními iniciativa vzešla od dvou jeho členů, 2. radního Josefa Chmelíčka, barvířského mistra z čp. 90 (1836–1905) a již zmíněného faráře Jelena (1827–1897), který nakonec v celé záležitosti sehrál klíčovou úlohu. Dne 16. května 1877 přednesl radní Chmelíček návrh zastupitelstvu, jež tehdy tvořilo 25 osob. Kromě něj a P. Jelena to byli purkmistr (starosta) František Čermák čp. 126, 1. radní MUDr. Josef Dykast čp. 30, 3. radní Karel Štěpánek čp. 268, 4. radní Antonín Kratochvíl čp. 167, Josef Tinger čp. 74, Jan Ladman čp. 94, Jan Švůger čp. 18, Jan Keller čp. 101, Karel Hrdlička čp. 130, Jan Jedlička čp. 174, Antonín Čubr čp. 8, Václav Trubač čp. 7, Josef Jedlička čp. 184, Václav Kopta čp. 13, Antonín Kabátník čp. 76, Josef Mentberger čp. 109, Václav Linhart čp. 182, Václav Koželoužek čp. 162, František Chmelíček čp. 95, Josef Behenský čp. 92, Karel Kopta čp. 73, Václav Mikš čp. 91, Václav Karel čp. 79. O projednání a přijetí návrhu byl sepsán protokol s tímto zdůvodněním: „Městečko Kasejovice má přes 2 000 obyvatelů, přes 300 domů k obývání a značných pozemků, platí ročně značné daně, odbývají se v něm známé značné výroční trhy jakož i týdenní trhy, jak na zboží, tak na koně a rohový dobytek a vůbec na veškeré obilní plodiny a jelikož s povýšením městečka Kasejovice na město by se i obchod velice zvýšil, tak že by obecenstvo značných výhod docílilo, jest žádoucno by se v té věci čeho potřeba zařídilo.
Dalších kroků se již ujal osobně farář Jelen. Po konzultaci se zemským výborem Království českého vypracoval žádost na c. k. místodržitelství, v níž uvedl všechny důležité důvody, proč by měly být Kasejovice povýšeny na město. Mimo jiné zdůraznil, že jsou od pradávna v úředních dokumentech nazývány městečkem, že již roku 1632 disponovaly vlastní pečetí, měly purkmistra a vykonávalo se zde nižší soudnictví, že jeho občané jsou již od roku 1645 označováni ve farních matrikách jako „cives“ (měšťané) a že je obec majitelem vlastního zemskodeskového statku. Vybaven plnou mocí od zastupitelstva z 19. května 1877 se pak vydal na místodržitelství do Prahy a zde žádost 23. května osobně předložil a vyložil vicepresidentovi tohoto úřadu Josefu von Grünerovi.
Vyřízení žádosti a související administrativní úkony si vyžádaly rok. Teprve 8. června 1878, v době, kdy P. Jelen pobýval na léčení v Mariánských Lázních, dorazil okresní hejtman z Blatné František Braun s úředním sdělením, že nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 12. května 1878 byly Kasejovice povýšeny na město. Jako vyhláška c. k. místodržitele pro Čechy ze dne 28. května 1878 byl tento akt zanesen do zemského zákoníku království Českého, čímž nabyl účinnosti. Na vyhotovení zvláštního, ozdobně provedeného diplomu však Kasejovičtí zřejmě pro vysoké náklady s tím spojené rezignovali a spokojili se s prostým úředním zápisem. Ovšem ještě v den, kdy sdělení obdrželi, stačili uspořádat pěknou večerní oslavu, kterou P. Jelen popisuje ve farní kronice sice zprostředkovaně, zato s neskrývanou radostí a uspokojením z úspěšného završení vlastního úsilí: „Radostná tato zpráva přijatá byla s nadšením a rychlostí blesku roznesla se po celém městě; poněvadž ale pro nepřítomnost místního posud v nadřečených lázních se nacházejícího faráře nebylo možno církevní oslavu díkůvzdání hned uskutečniti – což se ovšem na jinou dobu poodložilo – tu přičinila se městská rada, by pokročilí občané oslavili památný den tento pro obec důstojným způsobem. Co v té kratinké době bylo lze učiniti, učiněno ochotně. O ½ 9 hod. zvečera ohlašovala střelba počátek slavnosti. V málo okamžicích na to osvětlena byla veškerá okna a okrášlena květinami, sochami, obrazy s poprsími našeho krále, královny, otce Palackého, Jungmana, Komenského aj. Tu a tam vlály prapory v národních barvách, nescházely přiměřené nápisy a hesla. Ohňostroje a bengálské ohně přispívaly nemálo k celku. Průvod seřadiv se od budovy ob. školy vyšel udeřením 9 hod. V čele šla hudba a zpěvácký spolek, nato členové obec. zastupitelstva, duchovenstvo, učitelstvo, a radostně rozpoloženého obecenstva veliké množství. U radnice stanul průvod. Nejprve zapěl zpěvácký spolek za řízení přičinlivého a dovedného ředitele kůru p. Jos. Floriána místního učitele: „Bývali Čechové“. Nato provolal nadřečený p. měšťanosta (radní Josef Chmelíček) králi a císaři Františku Josefovi třikráte „Sláva“ – c. k. okresnímu p. hejtmanovi Františkovi Braunovi za podporování žádosti, a nepřítomnému duchovnímu správci p. Janu Jelenovi, co původci téhož za šťastnou onu myšlénku a šťastné její provedení; hudba zahrála hymnu, pak přednesl zpěvácký spolek opět „Kde domov můj“. Nato hnul se průvod a prošed ještě ostatní část náměstí vrátil se za veselého pochodu k domu p. měšťanosty na „zastaveníčko“ kde zapěl zpěvácký spolek „Čech“ „Přání“ a „Naše řeky“ za střídání hudby. Posléze vysloveno bylo přání, aby žehnalo dobrotivé nebe každému kroku místního p. faráře, p. měšťanosty a obec. starších ku zdaru nového města. Nato se průvod rozešel buď domů a neb ku volným zábavám. Ještě toho samého pro Kasejovice nezapomenutelného dne zaslalo vděčné město svému posud v Mariánských Lázních trvajícímu faráři Janovi J. Jelenovi, jakožto původci toho, že Kasejovice legálně za město povýšeny byly, následního obsahu telegram:
,Velebný otče! Dílo Vaše uskutečněno – Zaplať Vám Bůh – Slavíme dnes prohlášení města – vděčná Vám upomínka a hřímavé sláva.ʻ Čermák mp., purkmistr

Zásluhu faráře Jelena o povýšení Kasejovic na město ocenilo zastupitelstvo ještě tím, že hned při svém nejbližším zasedání dne 10. září 1878 ho jmenovalo prvním čestným měšťanem. A samozřejmě si nezapomnělo také nechat vyhotovit nové pečetidlo a kaučukové razítko s opisem MĚSTO KASEJOVICE.
Na závěr ještě dodejme, že Kasejovice užívaly titul města až do doby, než ho na základě zákona č. 13/1954 Sb. o národních výborech z 9. března 1954 s účinností od 17. května téhož roku pozbyly. Jeho navrácení umožnil až zákon č. 128/2000 Sb. o obcích z 12. dubna 2000, který v § 3, odst. 3 stanoví, že „obec, která byla městem přede dnem 17. května 1954, je městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, kdy se obec stává městem.“ Díky tomu byl dne 10. listopadu 2006 s účinností od 1. prosince téhož roku Kasejovicím titul města obnoven.

 

Prameny a literatura:

Památní kniha děkanství Kasejovického založ. R. 1836, svazek I.
Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích, fond Archiv města Kasejovice, inv. č. 740, kart. 18; přír. č. 1/01.
HILLE, Jan Pavel, Kasejovice a okolí, Kasejovice 1923.

Autor článku: Mgr. Vladimír Červenka

Autor fotografií: Foto archiv

Publikováno: 21.09.2018

Aktualizováno: 09.10.2018