Jak se peče kalendář

Kalendář připravil náš spolek Osvětové retro divadlo Orel Kasejovice. Protože nás zajímá období První republiky a také II. světová válka, od jejíhož konce v následujícím kalendářním roce uplyne osmdesát let, je kalendář věnovaný právě konci tohoto konfliktu a osvobození na Kasejovicku.
No a jak se takový kalendář vlastně peče? Na první pohled to vypadá jednoduše. Vezmete přiměřeně fotek, špetku kreativity, klepnete do toho několik grafických úprav a zamícháte… Ale ve skutečnosti to zas až tak jednoduché není.
Nápad na základní recept přišel před více než rokem při prohlížení dobových fotografií. Pak následovala porada se starostou města Václavem Jakubčíkem – přece jen většinu nákladů na tuhle cukrovinku nese Město Kasejovice, starosta by tedy měl vědět, co a jak se bude péct.
Pak jsme recept doladily s kamarádkou Danou Matějovskou a nějaké pikantní přísady přihodil skvělý fotograf Libor Makrlík – miluje totiž chilli.
Zadělávat jsme začali v dubnu, ale ještě před tím jsme museli vymámit několik ingrediencí z Milana Veselého. Dobové šaty máme vlastní, ale většinu techniky a ty pěkný americký vojáky musel dodat on. Naštěstí se nenechal moc přemlouvat... Ale abych někomu neupřela zásluhy, musím v této souvislosti zmínit i Pepu Chalupného a Lukáše Hlavničku. Oba se s námi ochotně vyfotili ve vlastních uniformách, a Pepa navíc zapůjčil na dochucení jeho Jeep Willis.
A pak se to stalo – porouchal se nám kuchyňský robot! V druhé půlce dubna propršel víkend, na který jsme naplánovali velké focení. Nedalo se nic dělat, museli jsme těsto zadělat ručně a toto focení přesunout nakonec až na polovinu srpna (zkuste si zkoordinovat devět zaneprázdněných lidí). Před tím jsme ale pořídili ještě celou řadu fotek, a především nafotili titulku.
Titulku jsme fotili na náměstí před kostelem sv. Jakuba za pomoci Přátel 4. obrněné divize Prácheňsko. Ano, to jsou ti od Milana Veselejch, co tu každé oslavy osvobození stojí s těmi hezkými zelenými autíčky. Ale třeba také za pomoci Petra Pohanky, který nám ochotně popojížděl s plošinou, na které stál fotograf Libor, aby mohl pořídit fotografie ze správného úhlu.
Jako poslední proběhlo zmíněné focení v půlce srpna. Chvilku to tedy vypadalo, že snad ani ručně se nám nepodaří těsto zadělat. V domluvený den dopoledne totiž opět pršelo, ale pak se počasí umoudřilo, a i přes velkou vlhkost – dámám plihly pečlivě navlněné účesy a pánům v battledressech bylo asi dost horko – jsme do těsta přidali poslední ingredience.
Pak jsme konečně začali péct. Trouba na 250, ale pozor, abychom to nepřipálili! Tak raději jen na 200. Následoval výběr fotek, jejich úprava a grafický návrh celého kalendáře. A samozřejmě doplnění textové části. Vše vybrat, upravit a seskládat tak, aby byli na fotkách všichni krásní (samozřejmě), ale také aby fotky vyprávěly příběh, který jsme na úplném začátku vymysleli – každý list v kalendáři má totiž svůj vlastní scénář inspirovaný zápisy v kasejovické kronice nebo vzpomínkami pamětníků. Tím byla hotová náplň, ale ještě bylo třeba přidat polevu, k té jsme použili dobové tiskoviny většinou z Archivu města Kasejovice, ale některé nám opět poskytl právě Pepa Chalupný.
Pak s tím vším rychle do tiskárny. A vy, vážení čtenáři, se již brzy můžete těšit na čerstvý, právě z trouby vytažený a ještě teplý kalendář Města Kasejovice na rok 2025.
A kdo všechno se tedy na kalendáři podílel a komu bych tímto chtěla poděkovat?
Muži ve stínu: Starosta Václav Jakubčík – protože bez podpory města by prostě kalendář nebyl. Fotograf Libor Makrlík a skvělý grafik Antonín Rambousek – o Liborovi už jsem napsala, že je skvělý, o Tondovi ještě ne, tak to musím zmínit. Bez těch dvou by také kalendář nebyl. Ale také Ladislav Šilhavý (Pražák), se kterým jsem konzultovala podrobnosti k uniformám, a navíc nám k jedné uniformě sehnal "doplňky". Pak právě Petr Pohanka, který manipuloval s plošinou při focení titulky. A pan Lukáčik, tatínek Samíka Lukáčika, kterého sice nikde neuvidíte, ale na poslední lednové fotografii je, věřte mi!
Ty pěkný vojáci: V amerických uniformách to jsou Milan Veselý, Jiří Pikeš, Marek Seják a Adam Seják. Pak Václav Kadlec, Marek Lanzendorf st., Marek Lanzendorf ml., Ondřej Lanzendorf, Matěj Venhoda, Pavel Peterka, Milan Treml (Lehni) a Vojtěch Treml, Tomáš Poslušný a Petr Novotný. V uniformách Československé samostatné obrněné brigády Pepa Chalupný a Lukáš Hlavnička. Ti všichni nám buď půjčili techniku, nebo se s námi vyfotili, nebo obojí. A všichni jsou Přátelé 4. obrněné divize Prácheňsko.
Jak v uniformách, tak častěji v civilu uvidíte na fotkách samozřejmě i členy našeho spolku Orel. I těm patří poděkování, jmenovitě Daně Matějovské, Václavu Winkelhoferovi (Miloušovi) a Evelínce Matějovské, Mildovi Novotnému a Ivet Pohankové Novotné, Markétě Průchové a Jendovi Nyklesovi, Vráťovi Valenovi a Pavli a Romanovi Hoškovým, Nikče Kebrlové, Štěpánce Bořkové, Maruš Weissové a Pepíkovi Švagrovi. Na kalendáři se podílelo také několik dětí, a to Samík Lukáčik a Nikolka Nyklesová.
Poděkování patří také sponzorům, konkrétně firmám KLAUS Timber a.s., INTERIORS manufacture & design a.s., Agrochov Kasejovice – Smolivec, a.s., MILKOT s.r.o. a MECOTRONIC s.r.o. Děkujeme!