Jedno krásné nedělní ráno vypravil se z Kasejovic autobus a osobní auto, celkem tedy dvě vozidla, do šumavských kopců a strání. V plánu byla celkem tři zastavení - Prášily, Vchynickotetovský plavební kanál a Hauwaldská kaple, z nichž se však posléze jaksi neplánovaně staly čtyři. (Totiž - v Prášilech jsme navštívili botanickou zahradu, též jsme chtěli zajít do Archoparku, kde je skanzen nabízející pohled na život dávných Keltů. Na smůlu byl areál uzavřen a tak jsme operativně zařadili na konec našeho programu Povydří, za což byly rády hlavně děti.) Nicméně v Prášilech nás čekala ještě jedna podstatná zastávka a to hostinec U Michala, kde jsme se posilňovali na plánovanou 5 km túru, což jak sami uznáte, byl důvod k pořádnému obědu. Ti prozíravější si dali raději ještě zákusek...
Výšlap ke Vchynickotetovskému kanálu začal v Srní, což je od Prášil nějakých šest, sedm kilometrů, možná trošku víc. Okolí Srní je propleteno naučnými stezkami, můžete jít po žluté, po modré, nebo po zelené. My jsme si nemohli vybrat, lákalo nás vše a tak jsme šli kousek po žluté, pak kousek po zelené a nakonec po modré. Procházka usměvavou a přívětivou šumavskou krajinou byla díky sluníčku, nádherným scenériím a dobré náladě všech zúčastněných překrásná.
Vchynickotetovský plavební kanál, po jehož břehu jsme pokračovali v cestě, sloužil až do osmapadesátého roku k plavení dřeva. Dnes turisty těší jeho klidné bublání, sytá zeleň obklopující kanál a svěží voňavý vzduch.
Abych nezapomněla, jelikož na výlet jely také děti - celkem 9, které přece jen i na výletě potřebují trochu legrace, dostaly již v autobuse domácí úkol, vlastně malý turistický kvíz, v němž zodpovídaly deset otázek, přímo souvisejích s naším výletem. Otázky byly prosté, např. kolik druhů rostlin roste v botanické zahradě Prášily, k čemu sloužil plavební kanál, jaký hrad jsme míjeli cestou, kolik domků je v Dlouhé vsi... A musím říct, že s pomocí rodičů všechny děti - i malý tříletý Vojtík - zvládly otázky na výbornou.
V těsné blízkosti plavebního kanálu je Hauswaldská kaple, resp. obrysy původní zástavby, která zahrnovala tři kaple. Součástí tohoto tichého zátiší je i pítko v podobě skleněné dlaně nastavené vzhůru, na jehož okraji jsou citáty z Bible: Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Místo samo o sobě má zvláštní náladu a ještě zvláštnější historii. Z tohoto meditativního zákoutí jsme se již vraceli do Srní.
Poslední zastávkou byla výše zmiňovaná Vydra, kde jsme si dali rozchod a každý si podle svých sil a nálady vybral program. Buď kávu a kochání se pohledem na třpytivě zlatou řeku, nebo další výšlap. Domů jsme se vrátili sice ušlí, ale spokojení (a doufám, že to nebyl jen můj pocit!!!). Velký dík patří městskému úřadu, který tento zájezd pořádal pro své občany a řidiči panu Milanu Korejčkovi, který nás účastníky zájezdu dopravil naprosto mistrně do stínů šumavských hvozdů a zase domů.
